Proč se teenageři vzteká a jak zůstat v klidu
Puberta představuje pravděpodobně tu etapu vývoje našich dětí, která v nás jako rodičích vyvolává největší obavy. Na jedné straně jsme sami kdysi byli teenagery a dobře víme, co jsme dělali, jaké kousky jsme prováděli a jak málo prostoru naši rodiče měli k tomu, aby nás skutečně poznali.
Na druhé straně známe příběhy ze seriálů a filmů, kde se chování dospívajících zobrazuje v nejrůznějších podobách. Občas přehnané. Ale často i velmi blízké skutečnosti. Určité ústupky musíme svým dětem v této fázi dozajista udělat, ale kolik jich má být? A jak si zachovat vlastní duševní pohodu, když vaše dítě pravidelně ztrácí kontrolu?
Proč teenageři přestávají reagovat a prožívají emocionální výkyvy
V pubertě se pro mladé lidi mění mnoho věcí, ale proměna čeká i nás rodiče. Obzvláště nápadný je narůstající odstup mezi námi a dítětem, který se zdá být stále větší. Mnoho teenagerů se stává méně otevřenými a stahuje se do sebe.
A rychle zjistíme ještě něco dalšího. Dospívající jsou extrémně rychle popudliví. Ne však jen proto, že chtějí rodičům vzdorovat a vymezit se vůči nim, ale především proto, že prostě nevědí, jak si jinak pomoct.
V organismu teenagera probíhá tolik změn najednou – hormonálních i neurologických – že děti snadno ztrácejí půdu pod nohama. Reagují podrážděně a často impulzivně, protože nemají k dispozici jiné nástroje, jak se s tím vypořádat.
Co rodiče musí vydržet – a co už ne
Pro rodiče je v této vývojové fázi klíčové rozlišovat mezi běžným puberťáckým chováním a takovým, které překračuje meze. Za normální lze považovat, že se dítě distancuje, prožívá náladové výkyvy a občas rozzlobeně křičí nebo práskne dveřmi. To je nutné někdy prostě vydržet.
Co však snášet nemusíte, je agresivní, urážlivé a nerespektující jednání. Zde by rodiče měli stanovit jasné a důsledné hranice.
Jak mohou rodiče reagovat – aniž by sami ztratili kontrolu
Zůstat klidný, když na vás někdo křičí, není snadný úkol, ale je to naprostá nutnost. Proto zní první a nejdůležitější pravidlo pro jednání s podrážděným teenagerem takto:
- Zachovat klid: Jsme dospělí a měli bychom mít své emoce lépe pod kontrolou než náš teenager. Pokud budeme sami agresivní nebo vzdorovití, dosáhneme jen toho, že mladý člověk zareaguje ještě podrážděněji – možná dokonce odráží naše vlastní chování a pak je řešení konfliktu v nedohlednu.
- Naslouchat: Nikdo nemá rád, když na něj někdo křičí, a je opravdu těžké soustředěně poslouchat, když ten druhý zvyšuje hlas. Naslouchání je však nejlepší cesta, jak pochopit, co vaše dítě právě potřebuje nebo si přeje.
- Komunikovat jasně: V rozhovoru nebo hádce s teenagerem používejte výroky v první osobě a zůstávejte u svých pocitů. Vyhněte se výčitkám a obzvláště tomu, abyste dítěti vnucovali pocit viny. Řekněte: „Těší mě, když je tvůj pokoj uklizený a projevuješ zodpovědnost za své věci.“ Neříkejte: „Dělá mi starost, jak nedbale a nezodpovědně se ke svým věcem chováš.“
- Řešit problémy společně: Konflikty mezi teenagery a rodiči vznikají, protože obě strany mají pocit, že jim nikdo nerozumí. Proto se společně podívejte, co ke sporu vedlo, a hledejte řešení a kompromisy společně. Když se situace příliš vyhrotí, udělejte si pauzu a dejte si čas se uklidnit.
Kdy je potřeba vyhledat odbornou pomoc
Nikdo nemusí procházet náročnými obdobími sám a není žádnou slabostí přiznat si, že to už sami nezvládáte. Pokud máte pocit, že se k vašemu teenagerovi už nedostanete, konfrontace jsou stále intenzivnější, agresivnější nebo dokonce fyzické, měli byste vyhledat profesionální pomoc.
Prvním krokem může být rozhovor s vaším dětským lékařem. Možná má přímo kontakt na dětského a dorostového psychologa. Poradny pro rodiče, oddělení péče o mládež, linky pomoci rodičům nebo krizové linky mohou být užitečnými kontaktními místy.
Nikdo, kdo má vůli něco změnit a vyhledá k tomu pomoc, neselhal. Puberta je náročné období pro celou rodinu. Porozumění, trpělivost, jasné a srozumitelné hranice mohou pomoci jak teenagerům, tak rodičům. Důležité je zůstat věrný sám sobě a v případě potřeby požádat o radu a podporu.
