Vaše dítě už není malé, ale zároveň ještě není skutečný teenager? Pak patří do kategorie takzvaných tweenů. Tento výraz označuje děti ve věku mezi 9 a 12 lety. A toto období má, stejně jako mnoho předchozích vývojových fází, svá zcela specifická úskalí.
Mé dceři je právě 11 let a někdy se chová jako mladá dospělá, aby vzápětí vystupovala jako malé dítě. Stručně řečeno, v současnosti nevím, jak k ní přistupovat, aniž bychom se dostaly do konfliktu a někdo z nás uraženě neodešel z místnosti.
Rozumím tomu. V jejím životě se teď děje mnoho změn. Tělo se jí mění, zájmy se posouvají, kamarádky a kamarádi se dostávají do popředí, zatímco my rodiče ustupujeme do pozadí. To všechno je v podstatě naprosto v pořádku, kdyby jen naše soužití mohlo být trochu harmoničtější.
Proto se ptám sama sebe, co mohu udělat, abych své dceři lépe pomohla stát se teenagerem a následně mladou dospělou? Co ode mně skutečně potřebuje?
Poradila jsem se s kamarádkami. Také ony mají dcery ve stejném věku jako já nebo dokonce o něco starší. Jejich pohled zvenčí je totiž někdy mnohem přesnější než můj pohled zevnitř.
Otevřená a respektující komunikace
Přechod od dítěte k tweenovi se u mé dcery odehrál jakoby přes noc. Zatímco jsem s ní ještě nedávno jednala a mluvila jako s dítětem, kterým nedávno byla, ona se cítila pod kuratelou a nespravedlivě zacházená, a proto reagovala vzdorovitě.
Rada od mých přítelkyň proto zněla: Více naslouchat, respektovat její názor a vážně se zabývat jejími starostmi. Tweenové jako mmá dcera nechtějí být neustále poučováni, ale očekávají, že jejich myšlenky a pocity budou vyslyšeny. Pro mě to v praxi znamená: méně rad a více aktivního naslouchání, kladení otázek a pomoc při uspořádání vlastních myšlenek.
Zůstat flexibilní
Děti potřebují určité hranice a rámec, v němž se mohou rozvíjet a zkoušet nové věci. Tento rámec a hranice by však měly růst spolu s dítětem a v žádném případě nesmí být rigidní. Má dcera určitě ještě potřebuje pomoc a strukturu, jinak by se ztratila ve vlastním chaosu. Přesto jí musím poskytnout více osobního prostoru.
Jak to formulují moje kamarádky: Nech ji převzít větší zodpovědnost a dopřej jí právo na chyby. Nech ji zapomenout domácí úkol nebo se nepřipravit na písemku. Nech ji sejít se s přáteli místo cvičení doma na kytaru. Dovol jí rozhodovat a zapojuj ji do rozhodování. Takto emocionálně poroste.
Měj důvěru!
Podle hesla „všechno dobře dopadne“ je důvěra asi tím nejdůležitějším prvkem vztahu mezi rodiči a dětmi. A ve fázi tweenů a teenagerů je od nás rodičů obzvlášť vyžadována. Děti totiž opouštějí hnízdo. Má dcera je stále častěji pryč z domova než doma. Schází se s kamarádkami, jede nakupovat, přespává jinde a nevyhnutelně si tak vytváří odstup.
A ať už mi to někdy připadá sebetěžší, protože v mých očích je stále tak malá, nezbývá mi nic jiného než věřit, že dělá správné věci. Moje přítelkyně mi v tom dávají za pravdu. To nejhorší, jak všechny shodně říkají, je, když se tween cítí kontrolovaný.
Být sám dobrým vzorem
Rodiče jsou svým dětem vždy vzorem. Ale ve věku mezi 9 a 12 lety se děti dívají ještě pozorněji a přebírají mnoho z chování a hodnot svých rodičů. Nikdo není dokonalý, to je jasné, ale věci jako upřímnost, respekt, empatie a strategie řešení konfliktů jsou záležitosti, které se od nás mohou naučit. Jako tweenové a teenageři víc než kdy jindy.
Rada v tomto směru: Právě teď je důležité přiznat vlastní chyby a ukázat svému dítěti, jak se vyrovnávám s omyly a zklamáními.
Zůstat emocionálně přístupný
Emoce tweenů jezdí podobnou horskou dráhou jako pocity teenagerů. V jednom okamžiku je vše v pořádku a náhle dítě exploduje, stává se hlasitým a rozzlobeným, podobně jako v období vzdoru ve dvou nebo třech letech.
Tip: Stejně jako malému vzdornému dítěti připouštíme jeho pocity, měli bychom tak jednat i s emocemi tweena. Ať už je to sebetěžší, jako rodič bychom měli zachovat klid a poskytnout dítěti prostor pro vyjádření jeho emocí. Tedy hluboce se nadechnout a zadržet dech, když dítě náhle zuří. To pomáhá, abychom sami nezačali křičet.
Další tip od přítelkyň: Jen naslouchej. Nenabízej řešení, ta jsou v očích dítěte stejně špatná. Prostě tam buď a obejmi své dítě, pokud si to přeje.
