Obsah článku
- Budování sebevědomí a poučení z náročných situací
- První krok: Kdo vlastně jsem?
- Druhý krok: Požádejte o zpětnou vazbu
- Třetí krok: Proč zrovna já?
- Čtvrtý krok: Stanovte si hranice
- Pátý krok: Víra v sebe sama
- Šestý krok: Moje hodnota na prvním místě
- Sedmý krok: Pochopení pozadí chování
V životě se opakovaně setkáváme s lidmi, kteří se nás snaží zlehčovat. V jejich přítomnosti se najednou cítíme nejistí a poměrně zranitelní. Takové vztahy mohou výrazně narušit naše sebevědomí. Právě proto bychom měli pracovat na tom, aby nám tito jedinci nemohli škodit.
Odbornice na řeč těla Tatjana Strobel se dlouhodobě věnuje tématu vnějšího působení a sebeprezentace. Vysvětluje: „Manipulátoři, vševědové a utlačovatelé velmi přesně vycítí, koho mohou ovládnout a zesměšnit. Pokud někdo působí nejistě, nemilosrdně toho využijí.“
Dobrá zpráva ale zní: můžeme toho hodně změnit. Dokážeme provést úplný obrat o 180 stupňů – za předpokladu, že to opravdu chceme a uděláme první kroky.
Budování sebevědomí a poučení z náročných situací
Strategie pro posílení sebevědomí podle odbornice spočívá v následujícím: „Musíme se podívat na triky a techniky manipulace a poučit se z nich.“
Jednak se tak lépe ochráníme, ale také si můžeme osvojit to, co charakterizuje tyto problematické osobnosti. Díky tomu se v jejich přítomnosti necítíme tak nejistí a dokážeme vystupovat sebevědoměji.
Chcete také posílit své sebevědomí a působit jistěji? Výborně, zde je sedm užitečných rad od expertky:
První krok: Kdo vlastně jsem?
Odvažme se udělat první kroky! Bohužel právě ty nejsou jednoduché, protože mozek je tvor zvyků. Když jste 20 let naprogramováni reagovat stále stejně, mozek se brání tomu, abyste to dělali jinak.
A to není vše: také vaše okolí se bude bránit změně, protože vás raději má takové, jaké vás zná. Tyto překážky je třeba překonat. A to tak, že najdete svou vnitřní sílu.
Bod jedna: Abyste vybudovali sebevědomí, měli byste se intenzivně zabývat sami sebou a zvážit: Co je na mně výjimečného? Kdo jsem, co mě definuje?
Rada odbornice: „Každý má něco zvláštního, jedinečnou kombinaci vlastností, kterou musíme jako poklad vyzdvihnout a něco z toho udělat. Jinými slovy: musím ze sebe vytěžit to nejlepší. Když se mi to podaří, můj vnější dojem se automaticky zlepší.“
Druhý krok: Požádejte o zpětnou vazbu
Bod dva: Měli byste od svého okolí – rodiny, přátel a kolegů – získat vnější pohled: Jak mě ostatní vnímají? V čem jsem pro ně cenný?
Důležité je také přestat neustále přemýšlet o vlastních slabinách. Přesně to sebevědomí lidé nedělají! Každý z nás by mohl snadno vyjmenovat 20 slabostí, ale sotva kdo dokáže pojmenovat 20 silných stránek. To je třeba změnit!
Rada odbornice: „Nejde o to stát se chvástalem, jde o to získat vnitřní klid. Proč se pořád srovnáváme s druhými? Každý je individuální a jedinečný.“
Nejlepší způsob, jak se stát nešťastným, je neustále se porovnávat. Musíte najít sami sebe a vypracovat pro sebe ty správné věci. Když jednou najdu svou vnitřní sílu, nikdo mi už nemůže ublížit.
Třetí krok: Proč zrovna já?
Bod tři: Kdo se opakovaně setkává s lidmi, kteří ho neposlouchají, přerušují ho, kritizují nebo umlčují, měl by si uvědomit, že to často souvisí s ním samým a jeho vlastním chováním.
Rada odbornice: „Moje okolí je vždy zrcadlem mě samého. Když mám kolem sebe neustále problematické lidi, musím rozpoznat: má to co do činění s mým sebehodnocením a mým vystupováním.“
Musím si ujasnit: problematický člověk se může stát problémem jen tehdy, když to dovolím. Musím se tedy naučit prosadit se. Jen tak mohu něco změnit.
Čtvrtý krok: Stanovte si hranice
Naučit se prosazovat sebe sama. Zní to dobře. Ale jak na to? Často uvíznou postižení v začarovaném kruhu, jsou znejistělí a přesvědčeni: „Stejně mě nikdo neposlouchá.“
Bod čtyři: I když je to těžké – musíte sebrat veškerou odvahu a dát svému okolí jasně najevo: „Časy, kdy jste mě mohli přerušovat, jsou pryč.“ Musíte ostatní donutit, aby vás poslouchali!
Rada odbornice: „Když mě někdo přeruší, musím hlasitě a jasně říct: ‚Promiň, ale teď mluvím já.‘ Musím být ve svých výrocích naprosto jasná. Musím také zpochybňovat věci, například kritiku: ‚Proč to říkáš? Čím to odůvodňuješ?'“
Pracovala jsem ve velkém koncernu, kde mi neustále podřezávali větev. Dnes vím: byl to největší komplement, který mi mohli dát. Kdo mě bojuje, uznává mě jako hrozbu.
Když změním své chování a budu jasně stanovovat pravidla, okolí si všimne: „Tahle si nenechá líbit nic.“ A nakonec to přestane.
Pátý krok: Víra v sebe sama
Bod pět: Kdo objevil své silné stránky, může jít o krok dál: tím, že si od těch, kteří se ho snaží zlehčovat, okouká jednu či druhou vlastnost. Například schopnost prosadit se a víru v sebe sama. Problematické osobnosti se nezpochybňují, nemají neustálé pochybnosti!
Rada odbornice: „Když mám nápad a řeknu o něm ostatním, někdy narazím na odmítnutí. Klasické chování: stáhnu se a tiše si myslím: ‚Ten nápad asi nebyl tak dobrý.'“
To je velká chyba! Když se podíváme na lidi jako J. K. Rowlingová nebo Steve Jobs, vidíme, že věci musíme často zkoušet stonáckrát, než máme úspěch. Když se vždy hned nechám odradit, zničím vlastní nápad. Neochvějnou víru v sebe a své nápady bych si měla okoukat od úspěšných lidí.
Šestý krok: Moje hodnota na prvním místě
Bod šest: Naprosto zásadní na cestě k většímu sebevědomí a charisma: pečujte o sebe! To neznamená, že byste se měli stát narcisem, ale musíte vědět, že vy sami jste nejdůležitější osobou ve svém životě.
Rada odbornice: „Musíte si neustále říkat: já jsem svou nejdůležitější osobou. Nikdo jiný. Ne moji rodiče, ne můj partner, ne moje děti, ale já. Z jednoduchého důvodu: když se mi daří dobře a moje baterie jsou plné, pak mohu druhým dávat spoustu energie. Když ale sám nic nemám, pak nemohu nic dát.“
Sedmý krok: Pochopení pozadí chování
Bod sedm: Měli byste si uvědomit, že opravdu problematické osobnosti samy mají mnoho problémů, které je vedou k tomu, aby se chovali tak, jak se chovají. V mnoha případech za chováním stojí problémy, nemoci nebo psychické poruchy. Kdo to ví, dokáže reagovat mnohem suverénněji.
Rada odbornice: „Musím si ujasnit: ti, kdo mě chtějí zlehčovat, jsou sami velmi malí. Mohu předpokládat, že problematické osobnosti to, co dělají se mnou, zažily na vlastní kůži.“
Existuje přísloví: emoce jsou starý balast. Většinou to nemá nic společného s tady a teď. Proti mně se vybíjí vztek, který se mnou nemá nic společného.
Mohu tedy stát stranou a usmívat se. Když můj protivník zjistí, že se mnou nepochodí, najde si jinou oběť. Je to fakt: když se změním já, změní se i mé okolí.
