Generace X (1965 – 1980) se vyznačuje velkou potřebou (materiální) jistoty, silnou pracovní morálkou a výjimečným talentem pro skloubení kariéry s rodinným životem. Rodiče z řad Millennials (1981 – 1996) zase kladou důraz na to, aby jejich potomci vyrůstali s vysokou mírou empatie a zdravým sebevědomím. Navíc jsou první generací, která dospívala s moderními technologiemi.
A pak tu máme Xennials. Tuto generaci, která stojí přesně mezi generací X a Millennials, lze považovat zamost spojující oba světy. Její příslušníci se cítí být součástí obou generací, zároveň jsou ale zcela jedinečí. „Dokážeme plynule přecházet mezi dvěma světy. Jsme přechodem z analogové do digitální éry,“ píše jeden z uživatelů na platformě Reddit. „Jsme příliš nekonvenční na to, abychom byli Millennials, ale příliš technicky zdatní na to, abychom patřili k Xerům.“
Z populárně vědeckého hlediska patří k Xennials lidé narození mezi lety 1977 a 1983. Dnes jsou tedy ve věku 41 až 48 let a většinou vychovávají děti z generace Alpha. Čím se vyznačují v otázkách výchovy, profesního života, rodinných vztahů a osobního času?
Xennials kombinují to nejlepší ze dvou epoch
Tato generace vyrostla bez internetu a chytrých telefonů, ale jako teenageři či mladí dospělí zažili revoluci v podobě počítačů, sociálních sítí a mobilních telefonů. Tato jedinečná kombinace zkušeností jim poskytuje mimořádnou perspektivu – znají důvěrně jak „starý“, tak „nový“ svět. Jsou technologicky gramotní, ale zároveň si udržují pevné spojení s dobou méně propojenou a digitalizovanou.
A právě to se odráží v jejich přístupu k rodičovství, který představuje směsici výchovných stylů a úhlů pohledu – a může být překvapivě účinný.
Rovnováha mezi technologiemi a offline světem
Xennials vědí z vlastní zkušenosti, jak důležité je žít i bez neustálého digitálního rušení. Proto dokážou nejlépe naučit své děti zdravému vztahu mezi časem stráveným u obrazovek a skutečnými offline aktivitami – což je v dnešní době neocenitelná dovednost. Jejich děti chápou, že život má více dimenzí než jen tu virtuální.
Promyšlená technologická gramotnost
Xennials dospívali v době, kdy technologie ještě nebyla všudypřítomná, ale prožili její masivní rozmach. Mohou proto své děti naučit, jak využívat technologie smysluplně a zodpovědně, aniž by na nich nadměrně závisely. Umějí ukázat, že technologie jsou nástroj, nikoli pán.
Pochopení analogového světa
Rodiče z generace Xennials vstřebali od starší generace hodnoty jako pracovitost, osobní odpovědnost a mezilidskou komunikaci tváří v tvář. Díky tomu, že znají oba světy, dokážou svým dětem předat tradiční hodnoty – jako jsou osobní rozhovory, trpělivost nebo zážitky z přírody a kreativních aktivit bez zapojení technologií. Učí je, že skutečný zážitek je něco jiného než filtr na sociální síti.
Flexibilita a schopnost adaptace
Xennials vlastně neměli jinou možnost než se přizpůsobit rychlým technologickým změnám. Tato zkušenost z nich udělala mimořádně flexibilní a adaptabilní jedince. Tyto vlastnosti jsou i dnes, v neustále se měnícím světě, značnou výhodou. Právě proto Xennials povzbuzují své děti, aby byli otevření novým možnostem a změnám.
Všestranná komunikace
Xennials dokonale ovládají jak nová, tak stará média. Píší e-maily, používají messengery, ale zároveň vnímají kouzlo ručně psaného dopisu nebo telefonního hovoru. Právě posledně jmenované činí potíže zejména generaci Millennials a generaci Z (1997 – 2010). Vědci u těchto generací dokonce zaznamenali fenomén strachu z telefonování.
Něco, čemu Xennials u svých dětí předcházejí tím, že jim zdůrazňují výhody jak analogových, tak digitálních komunikačních kanálů a pilně s nimi trénují obojí. Jejich děti si telefonují stejně samozřejmě, jako posílají zprávy.
Jsou Xennials lepšími rodiči?
Zda jsou Xennials lepšími rodiči, nelze samozřejmě paušálně odpovědět, protože rodičovství je velmi individuální záležitost závislá na mnoha faktorech. Xennials však mají v jistém smyslu několik výhod, které mohou jejich výchovné metody učinit jedinečnými a efektivními – zejména ve srovnání s generací X a Millennials.
To však neznamená, že by byli lepšími rodiči než jiné generace. Každá generace má své vlastní silné stránky a výzvy v oblasti výchovy. Záleží také do značné míry na individuálních okolnostech a osobnostech rodičů. Ve světě, který vyžaduje jak technologickou gramotnost, tak emocionální inteligenci, však Xennials nepochybně mají jedinečnou výhodu, kterou mohou začlenit do svých výchovných praktik.
A ještě něco důležitého: Je sporné, zda generace Xennials skutečně existuje, nebo zda tento pojem není spíše popkulturním vynálezem. Možná je to také prostě subjektivní rozhodnutí, když se člověk nechce počítat ani k generaci X, ani k Millennials. Bez ohledu na akademickou diskusi však tito rodiče přinášejí do výchovy svých dětí cennou perspektivu dvou světů.
