Občas zapomenou na odpolední tvoření ve školce nebo škole, někdy jejich děti nosí různé ponožky a určitě nemají na lednici připnutý týdenní plánkovač. Řeč je o maminkách typu B, které právě dobývají sociální sítě.
Proč? Protože představují naprostý opak dokonale organizované, neustále se optimalizující instagramové mámy. Uvolněné. Klidné. Improvizující. Jejich motto zní: Méně tlaku na výkon (jak pro mámu, tak pro dítě), více intuice.
Co se za tímto trendem vlastně skrývá? Je maminka typu B zdravějším rodičovským modelem a co ji vlastně charakterizuje?
Co znamená maminka typu B?
Tento pojem není vědecký, pochází z popkultury. Jednoduše navazuje na známé nebo spíše snadno pochopitelné osobnostní typy.
Typ A: ambiciózní, strukturovaný, zaměřený na výkon. Typ B: klidný, flexibilní, odolnější vůči stresu.
Pokud toto obecné rozlišení aplikujeme na maminky, znamená to, že maminka typu B se vyznačuje:
- méně nabitým denním programem
- nižšími nároky na dokonalost
- větším prostorem pro chaos
- menším množstvím aktivit zaměřených na rozvoj dítěte
- důvěrou ve vývoj svého dítěte
- zaměřením na vztah s dítětem, ne na optimalizaci
Na sociálních sítích bývá maminka typu B často prezentována jako protipól přílišně výkonnostně orientované mámy.
Proč jsou maminky typu B zrovna teď v kurzu?
Ať už online nebo offline, lidé mají tendenci se porovnávat. Rodiče bohužel nejsou výjimkou. Sociální média tento problém rozhodně nezmenšují. Aby si člověk sňal tlak, prostě si ze sebe udělá legraci.
Jakési malé osvobození, které sděluje: Nemusíš mít všechno pod kontrolou, tvoje dítě se smí nudit, občas něco zapomenout a dokonalý stejně nemusí být nikdo.
A to pomáhá i dětem. Ty už tak pociťují dostatečný tlak na výkon ve škole a od kamarádů. Uvolněnější rodiče jsou pro ně skutečným požehnáním.
Ani typ B není dokonalý
Jako vždy v životě musí být i maminka typu B ve střehu, aby si svou uvolněnost a klid příliš neidealizovala. I maminka typu B dělá chyby a nereaguje vždy perfektně.
Kromě toho musí mateřský typus nějak zapadat do celé rodiny. Veškerá uvolněnost a klid přece nepomůže, když máte termíny, které je prostě nutné dodržet. „Nebrat to tak vážně“ v takových situacích nefunguje a může ostatní členy rodiny stresovat a tlačit.
Nemluvě o tom, že každé dítě je jiné. Neurodivergetní děti například profitují z rutin a pevných denních struktur.
Typ B nebo typ A? Špatná otázka
Zařadit někoho jednoduše do jedné nebo druhé kategorie je samozřejmě příliš zjednodušující. Sotva bude nějaká matka (ano, nebo také otec) trvale typ A nebo B. Většinou se mezi typy přepínáme podle životní fáze, věku dítěte, vlastní zátěže nebo nedostatku spánku.
Na konci dne přece dobrá výchova není osobnostní test.
Co děti skutečně potřebují
Jde o to vychovat silné, sebevědomé, empatické a zodpovědné lidi. A to funguje jako maminka typu B i určitě jako maminka typu A, pokud má dítě:
- spolehlivé dospělé
- emocionální bezpečí
- hranice
- možnost dělat chyby
- čas
- a opravdovou pozornost
A přitom je opravdu vedlejší, jestli si maminka pro svůj duševní klid vede seznamy, nebo většinu věcí více či méně improvizuje.
Najděte vlastní cestu
Trend maminky typu B ukazuje především jednu věc: Rodičovství není soutěž. Není třeba mít dokonalý týdenní plán, každý den připravovat kreativní aktivity nebo mít vždy perfektně sladěný outfit.
Důležitější je vytvořit prostředí, kde se dítě cítí milované, bezpečné a podporované. A to můžete dosáhnout různými způsoby, ať už jste spíše organizovaný typ A nebo uvolněný typ B.
Realita většiny rodičů je někde uprostřed. Někdy potřebujeme strukturu, jindy flexibilitu. Něco naplánovat a něco nechat plynout spontánně. Klíčové je najít rovnováhu, která funguje pro vaši konkrétní rodinu.
