Obsah článku
- Co znamená výchovný styl?
- Přehled nejdůležitějších výchovných stylů
- Autokratická výchova
- Autoritativní výchova
- Demokratická výchova
- Antiautoritativní či rovnostářská výchova
- Permisivní výchova
- Výchova laissez-faire
- Zanedbávající výchova
- Existuje správný výchovný styl?
- Poznej svůj přístup a zůstaň flexibilní
Co je to vlastně kvalitní výchova? Tuto otázku si klade nespočet rodičů. Mnoho z nás se snaží vychovávat lépe než naši vlastní rodiče – a přesto často končíme u podobných vzorců chování. Vždyť z nás nakonec něco vyrostlo. Nemohlo být tedy úplně špatně, co naši rodiče dělali.
Jak přesně však vychováváme vlastní děti? Dá se náš přístup vůbec zařadit do nějaké škatulky? Existuje výchovný styl, který přesně popisuje, jak se ke svým dětem chovám?
V tomto článku se podíváme na nejznámější výchovné styly – od autokratického až po rovnostářský – a pomůžeme ti zjistit, jak vlastně vychováváš a co nejlépe sedí tobě i tvému dítěti.
Co znamená výchovný styl?
Výchovný styl popisuje základní postoj rodičů vůči jejich dětem. Zahrnuje způsob, jakým stanovují pravidla, poskytují svobodu a řeší konflikty. Volba konkrétního stylu podstatně ovlivňuje rodinný život a formuje sebeobraz i sociální chování dítěte.
Přehled nejdůležitějších výchovných stylů
Autokratická výchova
Autokratický výchovný styl potlačuje vlastní iniciativu dětí. Názor dítěte nehraje vůbec žádnou roli. Rodiče vycházejí z přesvědčení, že je důležité i správné vykonávat absolutní autoritu.
Typickým příkladem autokratické výchovy jsou takzvaní tygří rodiče. Předepisují dětem, co mají kdy dělat, a nedovolí si s nimi v žádném případě diskutovat. Vzdělávací cestu, mimoškolní aktivity – tygří rodiče mají vše pečlivě naplánované a nic nenechávají náhodě.
Charakteristické znaky: Rodiče činí všechna rozhodnutí bez diskuse, úplná kontrola.
Výhody: Struktura, jasná pravidla.
Nevýhody: Děti se učí jen málo samostatnosti nebo tvorby vlastního názoru.
Typické: Přísná očekávání výkonu, minimum prostoru.
Autoritativní výchova
Na rozdíl od autokratického stylu je zde názor dítěte sice akceptován, nicméně nakonec platí pouze mínění rodičů. Hranice bez svobody – tak by se dal tento přístup nejlépe popsat. Rodiče vyvíjejí značnou kontrolu a tlak. Dánský rodinný terapeut Jesper Juul nazýval autoritativní výchovný styl také „rodičovskou diktaturou“, protože existuje jasná hierarchická struktura, kde dítě stojí jednoznačně pod rodiči.
Charakteristické znaky: Pravidla jsou na prvním místě, rodičovský názor má přednost.
Výhody: Orientace, pocit bezpečí.
Nevýhody: Minimální možnost spolurozhodování pro děti, závislost.
Demokratická výchova
Rodiče, kteří volí tento styl, vnímají své děti jako samostatné a plnohodnotné osobnosti. Podporují jejich nezávislost a vlastní zodpovědnost a stojí při nich jako poradci a podpora. Respekt se píše velkými písmeny, názor každého je vyslyšen.
Charakteristické znaky: Rodiče a děti se setkávají na stejné úrovni.
Výhody: Podpora vlastní zodpovědnosti, respektu a sebevědomí.
Vhodné pro: Rodiny, které kladou důraz na spolurozhování a individualitu.
Antiautoritativní či rovnostářská výchova
Antiautoritativní výchovný styl vychází z rovných práv a povinností rodičů i dětí – názor každého má stejnou váhu.
Charakteristické znaky: Rodiče a děti mají rovnocenné hlasy.
Výhody: Děti si rozvíjejí silné sebevědomí.
Rizika: Nejasné role mohou vést k nejistotě.
Permisivní výchova
Tento výchovný styl vyžaduje nesmírně velkou vlastní iniciativu dětí a mladistvých. Rodiče se velmi drží stranou.
Charakteristické znaky: Rodiče jen zřídka zasahují do rozhodování.
Výhody: Děti se učí samostatnosti již od raného věku.
Rizika: Přetížení příliš velkou svobodou.
Výchova laissez-faire
Výchovný styl „laissez-faire“ nezná pravidla ani povinnosti – každý si může dělat, co chce. Přání a představy rodičů se berou v úvahu jen volitelně.
Charakteristické znaky: Žádná pravidla, žádné závazky.
Nevýhody: Děti obtížně rozvíjejí sebedisciplínu.
Závěr: Doporučuje se jen ve velmi vzácných případech.
Zanedbávající výchova
U zanedbávajícího výchovného stylu rodiče vůbec neovlivňují chování dítěte. Neprojevují zájem o účast na vývoji dítěte.
Charakteristické znaky: Rodiče nejeví zájem, žádná pravidla, žádná účast.
Důsledky: Vysoká emoční nejistota u dětí, dlouhodobě problematické.
Existuje správný výchovný styl?
Ve věcech výchovy určitě existují věci, které lze dělat správně nebo špatně, ale kdo by měl právo rozhodovat? Rodiče určují, jak budou své děti vychovávat a jaká metoda funguje pro jejich rodinu nejlépe.
Jedna správná výchova neexistuje. Co se počítá, je to, abys se s tvým výchovným stylem cítila dobře – a aby z něj tvoje děti těžily.
Důležitější než striktní styl je vědomé rozhodnutí. Pokud tedy vychováváš demokraticky, tvoje děti se cítí respektované a všem se daří: skvělé. Pokud potřebujete jasná pravidla a dobře to funguje: také výborně.
Nakonec platí: Kvalitní výchova znamená, že se k dětem chováš autenticky, s uvědoměním a láskou – nezávisle na tom, jak se výchovný styl jmenuje.
Poznej svůj přístup a zůstaň flexibilní
Ať už žiješ podle jedné metody, nebo kombinuješ různé přístupy: Zamyšlení nad vlastním výchovným stylem je prvním krokem k větší jasnosti, jistotě a důvěře v rodinném každodenním životě.
Pamatuj, že žádný rodič není dokonalý a každé dítě je jedinečné. Co funguje u jedné rodiny, nemusí sedět druhé. Klíčem je najít rovnováhu mezi jasností a laskavostí, mezi hranicemi a svobodou.
Důležité je také nepodléhat přílišnému tlaku a být na sebe příliš tvrdí. Výchova je neustálý proces učení – pro rodiče i děti. Flexibilita a schopnost přizpůsobit se měnícím se potřebám tvého dítěte je často cennější než dokonalé dodržování jednoho konkrétního stylu.
