Existují chvíle, kdy váš teenager řekne něco, co vám na okamžik vyrazí dech a vytočí vás ze sedla.
Věta, která působí ostře, odtažitě nebo prostě naprosto přehnaně. A zatímco vy se ještě snažíte utřídit si myšlenky a pochopit, co vlastně dítě řeklo, ono už zase v klidu leží na pohovce, jako by se nic nestalo.
To, co se rodičům zdá jako bodnutí do srdce, je ve skutečnosti často projevem přetížení, nejistoty nebo prostě chybějících slov. Děti rády používají velká slova, protože prožívají velké pocity. Někdy to může působit hrozivě. Většinou za tím stojí něco mnohem neškodnějšího.
A občas řeknou věci, u kterých byste rozhodně měli naslouchat pozorněji.
Co teenageři říkají versus co teenageři cítí
Mozek dospívajících během puberty prochází masivní přestavbou za plného provozu. Zatímco limbický systém odpovědný za emoce je velmi aktivní, prefrontální kortex zodpovědný za složitá rozhodnutí, kontrolu impulzů a plánování ještě dozrává. Teenageři tedy cítí extrémně intenzivně, ale nedokážou to přesně pojmenovat.
K tomu přistupuje, že se mladí lidí chtějí vymezit. Vyžadují velkou nezávislost, ale často se stále cítí nejistí. A právě tehdy skrývají svou nejistotu za svými slovy. Pak říkají věci, které nás zasahují, které jsou nepříjemné a zraňující.
7 teenagerských vět, které jsou mírnější, než zní
1. „Nech mě na pokoji!“
Pro dospívající je ústup prostředkem, jak si utřídit silné emoce. Tato věta, byť na nás může působit odmítavě, je vlastně jen prosbou o odstup a čas pro sebe. Je to znamení, že teenager je momentálně přetížený a neví si jinak rady.
Místo toho, abychom se cítili uražení nebo dokonce podceňováni, měli bychom jako rodiče našim dětem jednoduše poskytnout prostor, který právě potřebují. S větou „Jsem tady, když mě budeš potřebovat“ ukážeme, že zůstáváme emocionálně dostupní, ale respektujeme potřebu dítěte po odstupu.
2. „Je mi to jedno.“
Teenagerská hlava je obvykle přeplněná a pracuje naplno dvacet čtyři hodin denně. Nutnost ještě o něčem rozhodovat je pro ně částečně nemožná. Tak lhostejné, jak se rádi tváří, však mnoho věcí opravdu není. Nejlepší je dát jim trochu času na rozmyšlenou a zeptat se později znovu.
3. „Všichni ostatní to můžou taky.“
Teenageři především chtějí někam patřit. Proto je pro ně tak důležité smět a mít to, co smějí a mají ostatní. To ale neznamená, že bychom jako rodiče měli vyhovět každému přání.
Zde je podstatné teenagerovi vysvětlit, proč existují určité hranice a proč se nepřekračují.
4. „Ty mi nerozumíš.“
Tato věta působí jako kritika nás rodičů, ale je, jak už to u teenagerů bývá, vyjádřením jejich přetížení. Sotva rozumí sami sobě, a proto věří, že jim nemůže rozumět nikdo jiný.
Uznání jejich pocitů je pravděpodobně to nejlepší, co mohou rodiče v této situaci udělat. A mohou se pokusit společně s dítětem zjistit, co se v něm děje. Samozřejmě jen pokud to samo chce.
5. „Můžeš prosím odejít?“
Teenageři hledají své já a chtějí se před rodiči osvědčit. Chtějí být silní a nezávislí. Proto jim někdy připadá těžké ukazovat se v momentech, kdy jsou zranitelní.
Neodmítají nás rodiče, ale musí si věci nejprve vyřídit sami se sebou. „Jsem tady, když mě budeš potřebovat“ je vše, co pak stačí říct.
6. „Jsi fakt trapný/trapná.“
Tuto větu lze vlastně brát s humorem. Ukazuje pouze, jak důležitý je pro teenagery jejich dojem na ostatní. A my rodiče se pak občas stáváme rizikem, protože známe své děti lépe než kdokoli jiný.
7. „Nenávidím svůj život.“
Věta zní nejprve dramaticky, často se však vztahuje na konkrétní a krátkodobý okamžik nebo situaci a není výrazem zásadní krize. Tak dramaticky, jak se pocity pro teenagery někdy cítí, tak dramatická jsou i slova, která si pro ně volí.
Pozor byste měli dávat, pokud se takováto vyjádření hromadí.
3 teenagerské věty, při kterých by rodiče měli jednat
1. „Jsem všem jedno.“
Mnoho mladých lidí se cítí osamělých. Když vaše dítě vyjadřuje pocit, že nikoho nemá, často se za tím skrývá hluboký prožitek. Dávejte pozor, zda vaše dítě:
- se více stahuje do sebe,
- ztrácí zájem o mnoho věcí,
- trpí častějšími náladovými výkyvy,
- je často smutné nebo zvláště podrážděné.
Nabídněte mu svou blízkost a opatrně se zeptejte, co ho tíží a zda můžete pomoct. Pokud pocit osamělosti přetrvává, vyhledejte odbornou pomoc.
2. „Nechci zítra do školy.“
Každé dítě má občas na školu náladu. Ale když dítě pravidelně říká, že tam nechce chodit, pravděpodobně za tím stojí něco jiného než neochota.
Zeptejte se v klidných chvílích podrobněji, zda má stres v některém předmětu, zda je mezi kamarády všechno v pořádku nebo zda se mu nestalo něco nepříjemného. Šikana může být také důvodem, proč dítě nechce do školy. Pozorně naslouchejte tomu, co vám dítě vypráví, a vyhledejte pomoc, pokud se vaše podezření potvrdí.
3. „Někdy si myslím, že by bylo lepší, kdybych tu nebyl/nebyla.“
To není typická teenagerská věta. Ukazuje skutečnou nouzi, i když byla řečena z rychlého impulsu. Zde by rodiče rozhodně měli zůstat pozorní.
Co můžete udělat:
- Zůstat u svého dítěte.
- Naslouchat bez tlaku nebo výčitek.
- Otevřeně se ptát.
- Výrok nezlehčovat.
- Nabídnout dítěti odbornou pomoc a sami se obrátit na odbornou pomoc.
Vaše dítě vás teď naléhavě potřebuje. Buďte přítomní a pomozte mu tím, že vyhledáte pomoc. Nikdo to nemusí zvládat sám.
