Obsah článku
- Krize středního věku: Když mizí bezstarostnost
- Není to touha po mládí
- Odkud pochází pojem krize středního věku?
- Krize nebo příležitost?
- Kdy krize středního věku udeří nejčastěji?
- Proč musíme žít druhou polovinu jinak
- 5 praktických rad pro ženy v krizi středního věku
Možná to začíná uvědoměním, že všechny popové hvězdy a fotbalisté národního týmu jsou výrazně mladší než vy. Nebo třeba tím, že místa a hrdinové vašeho dětství už neexistují. Možná se přistihnete při myšlence: dřív to bylo nějak jinak, lepší, jednodušší. A ve vzduchu visí otázka: „To je všechno?“
Krize středního věku: Když mizí bezstarostnost
Náhle už svět není tak dynamický a nadějný jako tehdy, kdy vám bylo 18, 22 nebo 25 let. Přátelské páry, které byly vždycky spolu, se náhle rozcházejí. Možná přicházíte o prarodiče nebo dokonce vlastní rodiče. Děti jsou už ze správného, možná máte za sebou rozvod a na sobě pozorujete stále více známek stárnutí.
Všechny tyto věci nám jasně ukazují to, co jsme dosud krásně ignorovali, protože se nám dařilo. A sice to, že věci jsou pomijivé. Stejně jako každý z nás a náš čas na této planetě. A že s tím tedy musíme něco udělat. Bum, ráz a už jsme v tom po uši – v krizi středního věku.
Pohled do propasti pomijivosti všech věcí totiž rychle způsobí jednu věc: začínáme o sobě pochybovat víc než kdy předtím. Naše bezstarostnost zmizela. Ta lehkost, kterou měl člověk v mládí a která zní z každého dětského obličeje. Náhle se šíří strach: je-li čas omezený, musíme jednat. A pak se člověk podívá na svůj život a přemýšlí: Dosáhl jsem svých cílů, nebo jsem se životem jen tak proplouval a všechno odkládal na zítřek?
Není to touha po mládí
Těžko říct, jestli existovala krize středního věku i ve středověku. Tam se lidé často nedožili víc než 35 let. Možná je to vynález posledních staletí, že máme tenhle propad nálady uprostřed života. Možná je to ale k něčemu dobré. Dokonce určitě.
Jako žena to máte ještě těžší, protože naše společnost je posedlá vzhledem, krásou a mládím. Sebepochybnosti pro vás nejsou nic nového, vždycky tam víceméně byly. Ale v krizi středního věku jsou výrazně silnější. Navíc přicházejí biologické hodiny a menopauza.
Pozor, v této krizi nejde nutně o mladistvost a pár vrásek, které vás rozladí. I když vlastní proces stárnutí je samozřejmě nezpochybnitelným znamením, že čas letí. Nebylo nám přece teprve sladkých dvacet? Jde především o to, že si teď kladete otázku, jestli jste na správné cestě. Děláte si mezibilanci, protože se nacházíte zhruba uprostřed svého života. Jako byste při maratonu po 21 kilometrech na chvíli zastavili, oddechli si a přemýšleli, jestli jste dosud běželi v dobrém tempu a jak fit se cítíte na dalších 21 kilometrů.
Odkud pochází pojem krize středního věku?
Když myslíme na krizi středního věku, možná vidíme před očima staré muže, kteří náhle dělají na mladé, potřebují sportovní vůz a k tomu mladou ženu, aby zvládli svou životní krizi.
Že máme tento zaprášený obraz, má své důvody. Pojem krize středního věku poprvé použil v roce 1965 kanadský psychoanalytik Elliott Jaques. Tento odborník mimo jiné zkoumal životopisy Danteho, Rafaela, Beethovena a Goetheho a věřil, že v nich rozpoznal vzorec. Všichni tito velcí umělci a myslitelé se kolem 35. roku života dostali do tvůrčí krize.
Pro Jaquese však tato krize nebyla v žádném případě negativní. Jeho „krize středního věku“ totiž vyvolala u mužů vývojový posun. Všichni z krize vyšli posíleni. Tak vznikla jeho definice: extrovertní, silní muži se ve středním věku dostávají do krize středního věku.
O 20 let později pojem převzala žena, Gail Sheehy, a tematizovala ho ve své knize „Passages“. Ptala se 115 mužů a žen mezi 17 a koncem 50 let na zkušenosti a perspektivy ohledně partnerství, rodiny a kariéry. Zatímco mladší byli průběžně pozitivní, u třicátníků a čtyřicátníků byl obrázek jiný. Vyjadřovali se rezignovaně a frustrovaně – a to bez ohledu na pohlaví. Její logický závěr: Krizi středního věku dostávají i ženy.
Krize středního věku nebo příležitost?
Velká krize uprostřed života může naštěstí vypadat i jinak. Totiž pozitivně. Dobrá zpráva je: Ne každý prožívá krizi středního věku stejně těžce. A má rozhodně svůj smysl a účel. Jen když si uvědomíme, že jsme něco zmeškali nebo jsme nespokojení, můžeme to změnit.
A často krizi středního věku nezažíváme jako velkou krizi. Někdo prostě cítí touhu více se realizovat, hodit svou práci za hlavu, zpochybnit vztah s partnerem a rozmýšlet, co ve skutečnosti znamená štěstí.
Také všechna ta sabatikální volna a přestávky, které si lidé berou, často spadají do kategorie krize středního věku. Jak s krizí nakládáme, jestli konstruktivně nebo úplně flegmaticky, se totiž od člověka k člověku velmi liší.
Nežít jen bezstarostně ze dne na den, ale také se podívat na to, co bylo a co je před námi, a to zpochybňovat, je rozhodně smysluplné. Proto tato často zesměšňovaná krize vůbec není krize. Za předpokladu, že se nenecháme spadnout do díry, která se před námi otvírá, ale klademe odpor.
Kdy krize středního věku udeří nejčastěji?
Neexistuje JEDEN věk, ve kterém prožíváme krizi středního věku. Ale určité časové okno. David Blanchflower a Andrew Oswald z University of Warwick v Anglii ve studii prokázali, že spokojenost v životě probíhá v jakési U křivce.
Její nejnižší bod leží uprostřed života, ve věku mezi 40 a 50 lety. Lidé v mladších letech a ve stáří jsou tedy výrazně spokojenější než lidé uprostřed svého života. Tento fenomén lze pozorovat po celém světě.
Možné vysvětlení: Tento propad uprostřed života je biologicky naprogramovaná přechodná fáze, jakási druhá puberta. Ať už jde o menopauzu u ženy nebo andropauzu u muže.
Proč musíme žít druhou polovinu jinak
Psychoanalytik Carl Gustav Jung se také intenzivně zabýval druhou polovinou života. Vidí první a druhou polovinu života jako dvě zcela odlišné životní fáze. A i on vidí v tomto přelomu příležitosti. Podle něj by se druhá polovina života neměla žít přesně jako první. Změny jsou nevyhnutelné.
Zlom uprostřed a odchod na nové cesty je tedy naprosto smysluplný pro vedení naplněného života. Nároky, cíle a přání se v průběhu života mění a jsou také otázkou věku.
I když nás krize někdy zaskočí, musíme si uvědomit: Je čas na zpětnovazební rozhovor se sebou samým. Kdo se znovu zorientuje, reflektuje a má dost energie začít úplně znovu, měl by krizi středního věku vnímat jako příležitost a využít ji.
5 praktických rad pro ženy v krizi středního věku
- Nic nepřehánějte, situaci nejdřív přijměte. Ukvapeně se rozcházet s partnerem nebo zahodit práci nemusí nutně něco přinést.
- Věnujte si čas na vypracování plánu, jak chcete krizi zvládnout. Sabatikální volno je pro některé lidi rozhodně smysluplné. Změna místa na nějaký čas je také vždycky dobrá na to, abyste dostali jasnou hlavu. Ale: Neexistuje všelék, který pomůže každému. Každý v této fázi potřebuje něco jiného. Někteří právě teď potřebují rutiny a pevné body v životě, aby se necítili úplně ztracení.
- V klidu si udělejte seznam cílů, které vám byly dříve důležité a kterých jste dosáhli. Zapište si také věci, kterých jste nedosáhli. Na seznam by také měly patřit nové cíle, které si chcete stanovit.
- Napište si, co vás v životě dělá šťastnými a podívejte se, jestli tomu váš každodenní život odpovídá, nebo mu vlastně odporuje.
- Buďte otevření a zvědaví na neznámé cesty. „Vždycky jsme to tak dělali“ není v krizi středního věku užitečné.
- Najděte si podobně smýšlející, ať už se spojíte s kamarádkou, vyhledáte terapeutickou pomoc, nebo se zúčastníte seminářů, kde jde o uspořádání života a stanovení nových cílů.
Krátké upozornění na závěr: Tento článek slouží pouze k informaci. Pokud u sebe v této fázi života objevíte opravdu silné fyzické a psychické problémy, neváhejte vyhledat pomoc odborníka.
