Chceme, aby naše děti procházely životem sebevědomě, samostatně a s vlastní motivací. Proto je chválíme, podporujeme, povzbuzujeme a v každodenním životě občas sáhneme po prostředcích, které fungují krátkodobě, ale dlouhodobě napáchají víc škody, než si dokážeme představit.
Například když do hry vstoupí peníze. „Když uklidíš pokoj nebo vyprázdníš myčku, dostaneš 50 korun.“ „Za každou jedničku ti dám stovku.“
Zní to nevinně. Skoro chytře. Koneckonců to funguje lépe než jakákoli prosba nebo napomenutí. Ale jen na první pohled.
Přesně tady totiž začíná problém. Ve chvíli, kdy propojíme chování s penězi, posouváme něco zásadního. Z vnitřního popudu našeho dítěte se stává obchod. Z „Pomáhám, protože jsem součástí rodiny“ se mění „Co za to dostanu?“. Z učení, zvídavosti a vlastní zodpovědnosti se rychle stává systém odměn a očekávání.
Co mnozí netuší: Peníze ve skutečnosti nemotivují. Spíše kondicionují naše děti. A to může mít následky, které jsme rozhodně nezamýšleli.
Peníze jako motivátor nepatří do výchovy
Děti málokdy mají chuť učit se pro školu nebo pomáhat rodičům doma. Abychom je přesto motivovali, rychle vytáhneme peněženku a nabídneme jim finanční výhody. S odměnou před nosem se většina dětí opravdu snaží a je skvěle motivovaná.
Pro danou chvíli přesně ten efekt, který jsme chtěli. Dítě něco udělá pro školu nebo vypere nádobí. Ovšem tato motivační fáze dlouho nevydrží. Protože je dítěti vnucována zvenčí: Uděláš tohle, dostaneš ono ode mě. Psychologové mluví o extrinsických motivátorech.
Ty mohou nakonec vést k tomu, že dítě dělá úkoly pouze tehdy, když se to vyplatí, respektive když za to dostane odměnu. Uzavírá se do závislosti na vnějších podnětech a svém jednání.
V podstatě přesný opak toho, čeho jsme jako rodiče tou extra finanční injekcí chtěli dosáhnout.
Jak správně motivovat děti?
Abychom tedy přesvědčili děti, že učení je nezbytné pro úspěch ve škole nebo že domácí práce prostě patří k životu, nemusíme ve výchově úplně vzdát odměn. Místo toho, abychom dětem nabízeli peníze jako formu uznání, bychom je měli chválit, děkovat jim za pomoc a dát jim najevo, že si jejich práce vážíme. Zní to jednoduše, ale ve skutečnosti to dělá jen málokdo.
Mnohem důležitější než výsledek, ať už jde o test ve škole, dobré vysvědčení nebo vyprázdněnou myčku, je přitom práce, kterou dítě investovalo. Cesta, která ho přivedla k tomuto bodu, je to, co bychom měli zdůrazňovat.
Tak zajistíme, že intrinsická motivace, tedy ta, která vychází pouze z dítěte samotného, poroste. A to zase způsobí, že se dítě spoléhá na své jednání a schopnosti a nedělá se závislým na ostatních.
Takto vytváříme nejlepší předpoklady pro výchovu nezávislého a samostatného člověka, který se navíc naučil důvěřovat sobě a svým schopnostem.
Co se stane s vnitřní motivací dítěte
Když děti pravidelně dostávají peníze za každodenní činnosti nebo školní úspěchy, jejich vnitřní motivace postupně slábne. Místo radosti z vlastního pokroku nebo uspokojení z dobře odvedené práce se zaměřují pouze na vnější odměnu.
Tento psychologický mechanismus funguje jednoduše: jakmile mozek začne spojovat aktivitu s peněžní odměnou, přestává vnímat vlastní hodnotu této činnosti. Učení se stává prostředkem k cíli, nikoli hodnotou samo o sobě.
Výzkumy ukazují, že děti, které jsou systematicky odměňovány penězi, mají později problémy s vlastní iniciativou. Potřebují vnější impulz k tomu, aby se do něčeho pustily. Samostatnost a nezávislost, které jako rodiče chceme budovat, se tak paradoxně rozpadají.
Alternativy k finančním odměnám
Namísto peněz existuje celá řada účinnějších způsobů, jak děti motivovat a zároveň posilovat jejich sebedůvěru. Upřímná pochvala, uznání za vynaložené úsilí a společně strávený čas fungují mnohem lépe.
Můžeme vyzdvihnout konkrétní kroky, které dítě udělalo. „Všimla jsem si, jak jsi se soustředil na tu matiku celou hodinu“ nebo „Oceňujem, že jsi bez připomínání uklidil hračky.“ Takové věty posilují vnímání vlastních schopností.
Další možností je nabídnout společnou aktivitu jako formu ocenění. Výlet, který si dítě vybere, extra čas na oblíbenou hru nebo společné pečení – to vše vytváří emocionální propojení a zároveň ukazuje, že si jeho snahy vážíme.
Kdy peníze mají své místo
To neznamená, že děti nemají nikdy dostat peníze. Kapesné má své opodstatnění jako nástroj finančního vzdělávání. Pomáhá dětem učit se hospodařit, plánovat a rozhodovat se.
Rozdíl je v tom, že kapesné není odměnou za konkrétní úkoly nebo výsledky. Je to pravidelná částka, která dítěti dává prostor naučit se zacházet s penězi, dělat chyby a získávat zkušenosti.
Základní rodinné povinnosti by nikdy neměly být placené. Uklidit po sobě, pomoci s domácími pracemi nebo přispět k chodu domácnosti je součástí života v rodině. Tyto věci děláme, protože patříme k sobě, ne kvůli penězům.
